V éře normalizace vznikla řada (pseudo)historických filmů, dokonce označovaných za rekonstrukce, které velebily světodějné poslání komunistické strany a přisuzovaly jí výhradně lidumilné úmysly ("Dny zrady", "Sokolovo", "Osvobození Prahy", "Vítězný lid"). V roce 1929, kdy se sešel její pátý sjezd, totiž do čela komunistů nastoupil Klement Gottwald, jenž se přiklonil k linii ruských bolševiků... Zjevná poplatnost ideologickým schématům i realizační selhání zavinily, že dnes tento film působí jako nezamýšlená parodie.
Titul | Dvacátý devátý |
---|---|
Rok | 1975 |
Žánr | Historický, Drama |
Země | Czechoslovakia |
Studio | Filmové studio Barrandov |
Obsazení | Miroslav Zounar, Adolf Filip, Josef Langmiler, Václav Švorc, Josef Mixa, Jaroslav Drbohlav |
Osádka | Antonín Kachlík (Director), Lada Vacková (First Assistant Director), Ondřej Friedl (Assistant Director), Karel Kočí (Set Decoration), Josef Kraus (Assistant Production Design), Oldřich Mach (Unit Production Manager) |
Klíčové slovo | communist party, 1920s |
Uvolnění | Apr 25, 1975 |
Runtime | 126 minut |
Kvalitní | HD |
IMDb | 2.00 / 10 podle 1 uživatelů |
Popularita | 1 |
Rozpočet | 0 |
Příjmy | 0 |
Jazyk | Český |